Kurz 1.B na chalupě Radost od 15.- 19.9 2008 se velice povedl,
i když se teplota celý týden pohybovala odhaduji kolem 5 stupňů Celsia a dva dny příjemně pršelo. Při venkovních hrách jsem promrzla až na kost, ztratila jsem citlivost v konečcích prstů a můj nos se proměnil v nedovřený kohoutek.
Pondělí jsme strávili v teple chaty u poznávacích her. V úterý jsme neodolali a museli jít ven zkusit, jaká je tam vlastně zima. Naštěstí jsme si hráli na Spartakiádu, takže jsme se celkem zahřáli.
Druhý den jsem se ráno málem nepostavila na nohy, jak mě bolela stehna z těch věčných dřepů, ale bylo mi teplo.
Středeční odpoledne jsme trávili střelbou z luku. Měla jsem na sobě celý můj šatník, i přesto jsem se klepala jako ratlík. Po chvíli jsme to vzdali a šli se ohřát do chaty. Ve středu jsme jeli autobusem do skanzenu. Při odjezdu z chaty krásně svítilo sluníčko, ale jakmile jsme se vydali pěšky na zpáteční cestu, tak samozřejmě muselo začít pršet. Zhruba po 10km jsme dorazili promočení a zmrzlí na naši chalupu. Aby toho nebylo málo, večer jsme byli opět vyhnáni ven na déšť. Po těchto zážitcích 9 lidí onemocnělo.
Na čtvrtek byla naplánovaná túra. Tajně jsem doufala v náhradní program, ale šlo se. Konečně se nad námi počasí smilovalo a nepršelo. Sešli jsme do Deštné, navštívili jsme muzeum a pokračovali v cestě. Škrábali jsme se několik kilometrů do kopce a asi dva km před vrcholem jsme to vzdali a pomalu se vraceli obloukem na chatu. Vrátili jsme se okolo 18 hodiny večerní.
Poslední den nás mikrobusy po skupinkách odvezli do Dobrušky. Při cestě mikrobusem jsem myslela, že zůstanem někde v zatáčce připláclí na stromu. Naštěstí se to nestalo.
I přesto jsem si užila na kurzu plno srandy, například u provázků nebo u hry na žraloka a budu na něj ráda vzpomínat...
Adéla Krátká 1.B
Na náš dlouho očekávaný startkurz jsme vyjeli od gymnázia v 8:00.
Bylo zrovna pondělí 15.září a počasí nebylo zrovna přívětivé. Naložili jsme naše hudební nástroje, tašky, pány učitele a vydali jsme se na dlouhou cestu přes Hradec Králové až do horské chaty Radost (Plasnice) v Orlických horách. Okolo 10 hodiny jsme už byli na chatě. Vystěhovali jsme si autobus a rozebrali pokoje. Na oběd nás pan kuchař přivítal rybími prsty... Po obědě jsme se zase odebrali do svých pokojů a začali se seznamováním. Kluci si vzali kytary a společně hráli písničky a ostatní prostě jen seděli a povídali si nebo pouštěli hudbu.
Po chvíli jsme se ale sešli všichni dohromady - to už v jídelně i s pány učiteli. Házeli jsme si míčkem a snažili se zapamatovávat jména spolužáků a pánů učitelů. Pak jsme vyráběli indiánské lapače neúspěchů. A protože venku pořád pršelo, tak jsme se po večeři odebrali s kytarami do "salaše", ve které po Kryštofově snažení vzplál oheň. Zpívali jsme, Tomáš nám k tomu hrál na kytaru, kluci se střídali u bubínku a Michal ("Gobla") se staral o oheň. Ale dlouho mu to nevydrželo, takže nám brzy umrzaly všechny končetiny.
Druhý den ráno nás vzbudil Vojta troubením na trubku. Bylo to příjemné vstávání.:)
Zvládli jsme několik dalších seznamovacích her v jídelně a když na chvíli přestalo pršet, šli jsme ven střílet z luku. Zkusili jsme taky vytvořit těsný kruh a navzájem si na sebe posedali. K večeru se nám o zábavu přijely postarat i dvě paní učitelky ze školy, ovšem nám zatím neznámé. Přivezli s sebou hru "Štěstí", ve které se někteří z nás pořád vraceli až na start k panu učiteli Slezákovi. Když se setmělo, "chytali" jsme v další hře potmě kódy ostatních spolužáků.
Ve středu nás budil Martin a to příjemné nebylo. Chodil po chodbě, mlátil do bubnu a řval "Buuudíííčeeek!"... Po snídani a krátké přípravě jsme vyjeli na jeden z našich dvou celodenních výletů do skanzenu Villa Nova, kde jsme měli i několik přednášek. Odtamtud jsme se vydali pěšky zpět do chaty. Po cestě jsme se s nadšením chytali za ruce a zkoušeli, jak je lidské tělo vodivé. Na každém rohu byly totiž elektrické ohradníky. Po návratu většina lidí vyčerpáním lehla a usnula.
Čtvrtý den jsme šli na druhý celodenní výlet, tentokrát pěšky už z chaty, přes Deštné v Orlických horách, kde jsme navštívili muzeum, pak na Šerlišský mlýn a přes Sedloňov zpět do chaty. Byla to cesta přibližně 20 km dlouhá. Po cestě jsme hráli hru, ve které vždy jeden navigoval svého spolužáka, který měl zavázané oči. Cestou jsme každý přednesl svůj připravený "referátek" o významných budovách nebo místech. Všem se to podařilo. :) Do chaty jsme se vrátili celkově vyčerpaní, ale zvládli jsme i prodlouženou večerku. Každý si našel zábavu, jak na pokojích, tak v jídelně, takže jsme skoro nepostřehli, že večerka už dávno byla...
V pátek 19.září jsme sbalili všechny svoje věci, nástroje i lapače neúspěchů a odjezdem v minibusech ukončili náš pobyt na horách. Poslední zastávka našeho výletu byla v Dobrušce, kde jsme navštívili rodný dům pana Heka a místní kostel. Po návratu do Hořic jsme se všichni vzájemně rozloučili a plní zážitků a milých vzpomínek se vydali do svých domovů.
Eva Ďoubalová
