Lyžařský výcvik Pec pod Sněžkou 2009

Všichni jsme se už nemohli dočkat týdne plného zážitků na našem lyžáku v Peci pod Sněžkou. Začátek tohoto kurzu byl stejný jako vždy: Nespočet lidí se svými zavazadly byl připraven před školou a všichni byli nervózní, kdy už konečně přijede autobus.

Po nakládání zavazadel do rolby a výstupu na nekonečný kopec jsme se konečně dočkali naší chalupy. Po zabydlení do našich pokojů jsme hned museli jít ven na naše oblíbené běžky. Těšil jsem se, kdy už bude večer, abychom mohli být všichni v pokojích a užívat si volna. Já jsem se docela zabydlel na pokoji svých kamarádek, takže můj pokoj sloužil jenom jako místnost pro přespávání. Ve volných chvílí jsme si pouštěli hudbu, hráli jsme nejrůznější hry, a nebo jsme prostě vyváděli nejrůznější blbosti.

Nejvíce jsem si užil lyže na sjezdovce Javor se svými kamarádkami Týnou a Nikčou. Týna nám tam předváděla skvělé kousky ve snowparku a my jsme se jí snažili napodobit (i když to občas nebyl nejlepší nápad). Sjížděli jsme nejrůznější rampy a skokánky, dokud jsme se všichni neváleli ve sněhu na hromadě. Po chvíli jsme vymysleli další hry (např. hra na horskou službu, horská policie nebo jsme pro sebe vymýšleli nejrůznější úkoly). Na tento den snad nikdy nezapomenu, byla to docela sranda!

Další dny jsem se učil na snowboardu. Stál jsem na něm poprvé v životě, ale po hodinách pilné práce jsem byl schopen sjet sjezdovku, z čehož jsem měl radost! Jenom jsem pro to musel obětovat pomlácená kolena a hlavu, kterou jsem poté ani necítil, že mi stojí na krku.

Běžky byly má nejslabší stránka. Nikdy jsem neměl pochopení pro tyhle dva kusy dřeva namazaný voskem! Ale i tak jsme si náš celodenní výlet užili skvěle. Celé dopoledne jsme se škrábali do kopce, aby nás nahoře čekala různá občerstvení a pěkné počasí, kdy nám svítilo krásné slunce (některé jedince to skvěle opálilo, a tak jsme vypadali jako ze solárka). Cesta zpět na chatu nám hned utekla, takže ta nejobávanější část kurzu proběhla v pohodě.

I přes mé obavy probíhal výcvik úplně v pohodě a myslím, že na něj nikdy nezapomenu.

Inu co bych vám oněm mohl pověděl. Začal bych zřejmě tím nejprvnějším, a to odjezdem. Tak tedy.

Na lyžařský kurz jsem se těšil již mnoho dní předem a nedočkavě jsem očekával jeho začátek. V neděli tento den konečně nastal. S rodiči jsme přijeli k autobusu asi o půl hodiny dříve, ale přesto byl již plac před školou ucpán zástupem lidí. Všude byl krásný hluk a příjemnou atmosféru dokreslovala i libá vůně výfukových plynů dvou autobusů. Do těchto úžasných autobusů jsme plni úlevy nasedli a odjeli na týden pryč s pocitem, že nemůže být nic lepšího, než týden lenošení na horách. Opak byl však pravdou. Jakmile jsme dorazili, vybalili jsme si věci a začali se seznamovat s dalšími účastníky zájezdu. Náš pedagogický dozor však usoudil, že jsme až moc bujní, a proto jsme ještě hodinu na to odešli na běžky. Bylo to skvělé a to i přes to, že jsem co chvíli zakopával o své vlastní hůlky a nohy se mi nepřirozeně uzlily. Znavení a pomlácení jsme si šli lehnout.

Druhý den proběhl více méně v klidu, svítilo slunce a i septik se toho dne umoudřil a páchl o něco méně. Navečer jsem potom odjel domů a připravil se na další den neb jsem měl mít v úterý soutěž, na kterou jsem se nesmírně těšil…

Byla středa, den D, a já konečně hrál před porotou. Ačkoliv mne neposlali do dalšího kola, odvezl jsem si z domu příjemný pocit z užitečně stráveného dne plus deset litrů Kofoly pro případ ztroskotání. Byly sice mírné komplikace s tím, jak dostat Kofolu na chalupu, ale i toto jsem zdolal a večer jsem si potom labužnicky pochutnával na tomto skvělém černém nápoji.

O dalších dnech se vám snad ani nebudu zmiňovat, neboť bych zde strávil více času, než zamýšlím. Zmíním snad jen základní události.

Prvním takovýmto subjektem bylo stvoření „letiště". Náš pokoj, jak jsem zde zapomněl zmínit, nebyl totiž pouze 3 či 5 postelový, ale bylo tu postelí hned 7. Těchto 7 postelí jsme srazili k sobě a tak vznikl ohromný celek, na kterém jsme se všichni příjemně vyspali. V posteli bylo sice trošku tepleji, a vždy když jsem uléhal, připadal jsem si jako homosexuál, ale co bych neudělal pro kamarády. Další věcí byla samozřejmě skvělá a příjemná obsluha. Neboť ačkoliv jsme měli mít pravidelný pitný režim, kuchařky nám už po 21. hodině odmítaly udělat jakýkoliv alkoholický i nealkoholický nápoj. Jak říkám, byly to vskutku příjemné dámy…

A to by bylo k našemu lyžařskému kurzu zřejmě všechno. V neděli jsme se vrátili do svých domovů a v pondělí jsme se opět stali součástí hrozivého koloběhu života …