VODÁCKÝ KURZ 2009

Ráno nás autobus dovezl do Vyššího Brodu. Postavili jsme stany. S Jančou jsme zažily šok! Náš stan byl zvláštní, jiný než ostatní. Měl jen jednou slaboučkou vrstvičku a byl maličkatý. Potom začal výcvik. Janča zadák a já háček. Moc nám to nešlo. Spíš vůbec. Snad se to časem poddá. Byly jsme rády, že jsme zůstaly suché, ale moc dlouho to netrvalo. Dežo, režo, kežo instruktor nás převrátil. Jakoby se nám zastavilo srdce a zabodalo se do nás bilion nožů! Fakt ledová voda! Potom jsme šly do sprchy. Bylo to lepší, než jsme očekávaly, tekla teplá voda za 20Kč a dokonce závěs! No neber to! Potom jsme šli na přehradu, kde plaval kapřík bříškem nahoru. Taky se hrál volejbal a udělali jsme ohýnek, který jsme pak pracně hasili vodou z Vltavy. Teď posloucháme, jak všichni okřikují Karla, aby byl zticha.

Máme malý a nepohodlný stan. Celou noc jsme se budily. Dopoledne jsme vyrazili. Janča jela s panem Špicarem a já s panem Šormou. Se zkušenými profesory jsme se samozřejmě necvakly ani na jednom ze tří jezů. V kempu v Rožmberku bylo konečně teplé jídlo. Svítilo sluníčko, takže jsme se mohli cachtat v řece. Pak jsme hráli karty a volejbal. Večer se zpívalo kolem stolu. Zítra budeme s Jančou piráti Vltavy! Jupí!

Kaluže ve stanu a nepořádek, ale může to být i horší! Dopoledne jsme šli na Rožmberk. Prohlídka stála 60Kč a jediné co si z ní pamatujeme, bylo, že paní průvodkyně nám vyprávěla o Bukvojích. Odpoledne jsme odrazili od břehu. Já byla kormidelník a Janča háček. Hádka střídala hádku a nadávka nadávku. Nervy jsme měly na pochodu, ale s pomocí Pájiny instruktáže jsme to zvládly. Navečer jsme dopluli na Pískárnu úplně mokří a zmrzlí. S radostí jsme si pronajali chatku. Pak se udělalo hezky, a tak jsme hráli volejbal.

„Chcalo jak sviňa". Stany, které jsme sušily, jsou promočené. Odjezd byl posunut, čekali jsme jak trubci na sluníčko. V jednu jsme odrazili od břehu. Jeli jsme nejmíň dva jezy. Svítilo sluníčko. V Krumlově jsme postavili stany a sušili oblečení. Hráli jsme soft. Pak následovala suprová horká sprcha! Večer jsme šli na prohlídku Krumlova. S Jančou jsme samozřejmě bloudily, a tak nás musela Olča vysvobodit ze spárů Krumlovských uliček. V kempu jsme hráli záchod a šly spát k Lucce a Olče do stanu. Oldřiška ve dvě prožila infarktové překvapení, kdy tři červíci leželi v jejím stanu a dotýkali se stěn.

Sprďák od Oldy, že se dotýkáme stěn. Klasika! Prší, prší a prší! V jedenáct jsme vyjeli a zdolali úspěšně čtyři jezy. Mokří a zmrzlí jsme tvrdli pod přístřeškem a zbývaly nám ještě tři hodiny plavby. Naštěstí jsme se dočkali soucitu od našich hodných profesorů, kteří nám zavolali MHD a objednali chatičky ve Zlaté koruně. Řidič jel nezkušeně a Jája mu málem vůz poblinkala. Někteří šli po ubytování na výborné placky a někteří stále neúspěšně rozmrazovali nohy. Večer se zpívalo a hrálo na kytaru. Teď je nám stále zima! Je jedna hodina a my stále bdíme a tlemíme se. Olča s Jájou si sprostě nadávají do Jarmily a Oldřišky.

Odjezd ze Zlaté koruny byl naplánován na půl desátou. Byla sice zima, ale alespoň nepršelo. Jeli jsme dlouho, ale kupředu nás poháněla představa sprchy a postele. Zdolali jsme jeden jez a druhý jsme přenesli. S Jančou jsme se ani jednou necvakly. Necvakly se ani Jája, Péťa, Lucka a Olča. Jsme to ale šikovná děvčata! Měly jsme ale menší problém při posledním zastavování u břehu. Záhadným způsobem mi spadlo pádlo do vody. Šárka s Maruškou pro něj jely, ale proud byl příliš silný. Nejspíš by ho chytily, ale já nechtěla riskovat a tak jsem pro něj šla statečně do vody. Do té doby suché kalhoty byly v tu ránu mokré, ale pádlo bylo v bezpečí. Před odjezdem jsme si dali ještě jídlo a pak už hurá domů! Až na hnusné počasí a neustálé hádky byla prostě velká … (cenzurováno)!!!! :-D