Výměnný pobyt v Chotěbuzi (Cottbus)

Počet účastníků na začátku 15 + 2

Den začal příjemnou 5 hodinovou jízdou ve vlaku. ČD nás sice nepřekvapily kvalitou svých vlaků, ale německé dráhy (DB)nás uvítaly vlakem na úrovni Pendolina. Po příjezdu do Chotěbuzi jsme byli uvítáni ve škole a poté jsme měli „bojovku", která spočívala ve focení významných památek i současných budov města - například umělecké školy, radnice a kostela. Navečer jsme se rozešli do našich rodin, kde jsme prožili příjemný večer.

První dvě hodiny jsme strávili ve škole, kde na nás čekala „konverzační dvouhodinovka". Kamarádi z Chotěbuze nás seznámili s nejdůležitějšími německými slovíčky a krátkými větami. Výsledkem jejich snažení byla naše „plynulá" minutová řeč o tom, jak se jmenujeme, co máme rádi, jaké předměty nás baví…V dalších dvou hodinách jsme viděli jejich skutečné vyučování. Většina z nás šla na angličtinu, srbštinu, někteří i na hudební či tělesnou výchovu. Po vydatném obědě (klobása s bramborovou kaší) jsme sehráli prestižní turnaj ve volejbale. Byli jsme rozděleni na 4 družstva (2 německá a 2 česká). A jak to dopadlo? První dvě místa obsadili čeští nadějní volejbalisté. O třetí a čtvrté se podělili naši němečtí kamarádi.

To byl konec oficiálního programu, ale po tak velkém fyzickém (občas i psychickém) výkonu se většina z nás s radostí přesunula do krytého bazénu, kde jsme relaxovali ve venkovní vířivce, proháněli se na dvou tobogánech anebo jen tak plavali.

Ve středu byl pro nás naplánován výlet do hlavního města Německa, do Berlína. Ráno

v půl deváté jsme se všichni sešli na hlavním nádraží, kde nás čekala hodinu a půl dlouhá cesta vlakem. Vystoupili jsme v dřívějším východním Berlíně, ve stanici „Alexanderplatz", odkud se nám naskytl pohled na náměstí spolu s televizní věží- „Fersehturm". Odtud se celá skupina vydala směrem na západ, k muzeím- „Museuminsel". Právě tam se nachází historické muzeum-„Historisches Muzeum" a my měli tu příležitost ho navštívit. Po jeho prohlídce nás Berlínem dále provázel cottbusský profesor religionistiky, který vyrůstal právě ve východním Berlíně, a tak nás ochotně a se zaujetím seznámil s jeho památkami, mezi které bezpochyby patří pomník obětem války- „Neue Wache", univerzita- „Humboldtuniversitat" či knihovna-„Staatsbibliothek". Prošli jsme si pod stíny lip ulicí „Unter den Linden" až k Brandenburské bráně, která v minulosti oddělovala západní a východní Berlín. Od ní nás čekala cesta k budově Říšského sněmu, již jsme původně také chtěli navštívit, ale z časových důvodů jsme to bohužel nestihli. Tak jsme se všichni vydali jižním směrem, k památníku obětem holocaustu, který nás velice překvapil zvláštním provedením. Nakonec byla naše prohlídka zakončena na Postupimském náměstí, kde se nachází poslední zbytky berlínské zdi. Tady se s námi němečtí přátelé rozloučili, protože je daleko více lákala myšlenka nakupování na „Alexu", než aby spolu s námi absolvovali prohlídku „Pergamonmuzea", kde je i mimo jiné exponáty k vidění Ištařina brána z Babylonu. Když jsme již byli vyčerpáni spoustou informací z historie hlavního města našich německých sousedů, rozhodli jsme se, že zbývající čas věnujeme také nakupování na „Alexu" a přivezeme odtud domů nějaké suvenýry.

Ve čtvrtek jsme měli takovýto program:

Všichni zúčastnění studenti chotěbuzského gymnázia se spolu s námi sešli ve škole, kde jsme začali v počítačových učebnách pracovat na projektu, týkajícího se města Cottbus. Jednalo se čtyřjazyčné informace k jednotlivým památkám a zajímavostem města a okolí, například šlo o radnici, knihovnu, Stremberskou ulici a další. Později při závěrečném večeru před naším odjezdem do Hořic jsme byli obdarováni již hotovým katalogem s fotografiemi a textem, na kterých jsme po celý týden pracovali.''.

Ještě jsme se stihli, my, studenti z Hořic, podívat do známé, moderní a velice zajímavé místní universitní knihovny. V knihovně snad každého zaujme barevné osmipatrové schodiště. Tuto knihovnu využívají obzvláště studenti.

Po obědě ve školní jídelně nás čekala návštěva Německo-srbského divadla. Hráli hru s názvem „Floppy dolls-Muzikalski běrow za namakanki a zgubjone hutšoby"..Divadlo to bylo velice hezké.Vyprávělo se v ní o německém mládenci Augustovi, kterému se líbila srbská dívka Judith. Problém byl v tom, že se museli dokázat spolu dorozumět. Skutečná jména herců byla Anna-Maria Brankačkojc a Marian Bulank.

Když divadlo skončilo, užívali jsme si všichni volný čas. Mohli jsme už jít se svými kamarády k nim domů, ale většina si ještě zašla do města nakoupit suvenýry nebo nějaké oblečení na sebe.

Nakonec jsme se rozešli a zamířili se svými srbskými studenty zpátky do hostitelských rodin.

V pátek ráno jsme všichni jeli na kole do vesnice zvané Borkow. Jeli jsme tam asi 25 km. Ale bohužel jsme nedojeli všichni, protože jeden náš kamarád měl malý defekt na kole, tak se musel vrátit. Vesnicí Burg protéká řeka Spréva. Po ní jsme jeli okružní jízdu na kánojích. Moc se nám to líbilo, protože jsme zažili spoustu legrace. Pak jsme jeli na kolech zpět do Cottbusu. Od 5 hodin odpoledne jsme ve škole strávili poslední společný večer s našimi lužickými kamarády.. Nakonec jsme také dostali nějaké dárky a následovalo rozloučení s našimi německými přáteli.

Ráno jsme se na nádraží rozloučili s našimi kamarády a jejich rodiči a nasedli do vlaku směr Česká republika, abychom se odpoledne unaveni, ale plni zážitků vrátili domů.

Počet účastníků na konci též 15 + 2!

Prožili jsme PRIMA týden!