Start kurz 1.C - Křižlice 14. - 18.9.2009

V pondělí v 7:30 jsme měli sraz před školou a čekali na rezervovaný autobus. Po příjezdu na chatu začalo vybalování a poté seznamování. Celou chalupu jsme měli jen pro sebe. Bylo nás 27 holek, paní učitelka Čepelková a pan učitel Horák. Vaření a uklízení celé chaty bylo na nás, a tak to bylo zábavné a výhodné ze stránky finanční.

Každý den jsme hráli nějaké seznamovací a poučné hry, které bavily snad každého. A poznali jsme Křižlice a Poniklou, kde jsme byli v muzeu a ve výrobně vánočních ozdob, což bylo opravdu zajímavé.

Mně asi nejvíce ze všeho bavil výtvarný den, který byl ve středu. Ráno pan učitel a paní učitelka museli odjet a místo nich přijela paní učitelka Nosková a Štampachová. Celý den jsme si zdobili své obleky z prostěradel, vyráběli talismany, skládali příběhy, … A večer, když se paní učitelky prohodili na zpět s panem Horákem a paní Čepelkovou, tak jsme v připravených skupinkách ostatním předvedli to, na čem jsme celý den tak pilně pracovali. Bylo to zábavné, strašidelné a dojemné zároveň.

Ve čtvrtek jsme měli mít celodenní túru a poznat trochu prostředí Krkonoš, ale bohužel nám kvůli nepříznivému počasí nevyšla. Ale díky paní učitelce Čepelkové a jejím dobrým hrám den příjemně uběhl a večer jsme měli krásný program se svíčkami, u kterého byla krásná atmosféra. Každý zhodnotil celý seznamovací kurz a pěkně jsme se rozloučili s chalupou.

Myslím, že mohu říci za všechny, že seznamovací kurz byl úžasný a každý by si ho určitě rád zopakoval. Děkujeme profesorům za výborné programy .

Hráli jsme různé seznamovací hry a hlavně jsme si povídali. Taky jsme si sami vařili, což byla opravdu legrace. Ale hlad jsme neměli, takže to dobře dopadlo. Vaření bylo super.

Ve středu jsme měli výtvarný den, ten se mi moc líbil. Celý den jsme pracovali na výrobě našich prostěradel. Každý jsme si je vyzdobili podle daného tématu. Potom jsme si vybrali místo, které se nám nějak líbilo a hodilo se k tématu, které jsme měli. Naše skupina dostala téma Země. Vybrali jsme si místo, kde byl hezký výhled a vyzdobili jsme stromy. Naše prostěradla byla polepená květinami, beruškami, trávou,listím a taky jsme znázornili počasí, slunce a mrak. Taky jsme si vybrali talismany, které jsme večer použili ke splnění našeho přání. Každý si připravil krátké povídání a scénku. Všichni to měli moc hezky připravené. A večer jsme šli cestou životem.

Další den jsme měli jít na celodenní výlet, ale pršelo, takže jsem se vrátili zpátky do chaty. Ale i tak jsme si den užili. Měli jsme společný oběd a hráli jsme zajímavou hru. Seřazovali jsme se podle výšky, potom podle roku narození atd. A to všechno bez mluvení. A potom jsme hráli hru s provázkem, měli jsme se ve dvojici rozmotat a bylo to těžké.

Večer se mi taky moc líbil. Hráli jsme noční hru okolo chaty a potom jsme si stoupli do kroužku okolo svíček a dostali jsme hvězdičky. A nakonec celého dne jsme si sedli do společenské místnosti do kroužku a povídali jsme si o celém kurzu. Zapečetili jsme obálku voskem, které jsme dali „dopisy psané maturantovi". Ty dostaneme těsně před maturitou. Taky jsme hodnotili různé úseky kurzu. A povídali jsme si. Bylo to moc povedené zakončení.

Celý start kurz se mi moc líbil a myslím si že na něj všichni budeme dlouho vzpomínat.

Chata nepůsobila moc přívětivě, byla tu hrozná zima a navíc si máme vařit sami - to vše na většinu z nás asi nepůsobilo zrovna nejlépe. Hodně z nás se asi těšilo domů.

Když jsme ale poznali, že vaření po skupinkách je docela sranda, že zima se dá zahnat horkým čajem a že tu jsme s učiteli, kteří chtějí, abychom se všichni lépe poznali a dělají pro to vše, co je v jejich silách, bylo vše jiné. Uvědomili jsme si, že nezáleží na tom, kde jsme, ale na tom, s kým tam jsme a že záleží jen na nás, jak my si to užijeme.

V průběhu týdne jsme poznali krásu Křížlic a Poniklé, kde jsme byli na zajímavé prohlídce muzea řemesel a ve výrobně perlí - poslední v Čechách. Dozvěděli jsme se o zajímavostech Krkonoš. Uvědomili jsme si potřebnost a krásu přírody a snad se ji i naučili trochu vážit.

Celý týden utekl neuvěřitelnou rychlostí. Možná proto, že nám učitelé na těchto necelých pět dní připravili tolik her, zábavy a poučení, abychom ostatní poznali i z jiné stránky, než z které je známe ze školy, že nebyl čas, uvědomovat si ani rychlost času, jakým se náš pobyt blíží ke konci.

Jsem si jistá, že na tento týden budeme všichni dlouho vzpomínat, protože takové zážitky, jako my nikdo jiný nemá.

Cesta autobusem byla dost zábavná. Když jsme dorazili na chatu, tak náš první dojem nebyl zrovna nejlepší, ale postupem času se to zlepšilo. Po rozdělení pokojů a vybalování jsme se všichni sešli v jídelně. Začali jsme hrát různé hry, abychom si zapamatovali jména nás všech a více se seznámili.

Každé ráno jsme si šli udělat snídani. Pak začala společná zábava. Jedna z nejlepších her byla spartakiáda, ale i jiné byly skvělé.

Ve čtvrtek se mělo jít na túru. Už od rána pršelo a tak jsme všichni doufali, že se nikam nepůjde. Jenže jsme stejně vyšli. Ale daleko se nedošlo. Byli jsme promoklí až na kost a tak se rozhodlo, že se vrátíme na chatu. V té chvíli se nám na obličeji vykouzlil úsměv. Na chatě jsme si dali společný oběd. Byla gulášová polévka smíchaná s hovězí polévkou :D… Proč tato kombinace? Jedna z našich spolužaček si spletla sáček.

Poslední den v pátek nás čekal úklid a odjezd domů. A i to jsme zvládli na jedničku. Řekla bych, že se nám všem na kurzu nakonec moc líbilo a budeme na to dlouho vzpomínat.

Ta atmosféra, co v nás proudila ŠTĚSTÍM, ale i smutku. Někomu se chtělo hned první den domů, i mně, ale pak to vypuklo, že se určitě nikomu nikam nechtělo. Mně samotné, se líbilo jak pan učitel a paní učitelka se přidali mezi nás, jako kdyby to byli naši spolužáci. Byla sranda.

Chtěla bych to ještě jednou zažít! Určitě bych si to užila o sto ne o dvěstě procent více!

Začnu od prvního dne... Ten byl snad asi nejhorší. Říkala jsem si ze chci jet prostě domů. Ten dojem z té chaty, taky nebyl moc extra dobrý, ..... zima, dveře, koupelna a ty postele! Ale pak jsem si říkala, že to nemůže být nic extra, když to bylo tak moc levné, aby mohli jet všichni! A pak najednou jak jsem se zabydlela a i ostatní, tak mi to přišlo, jaké si to uděláme, takové to budeme mít po celého dobu pobytu. Když budeme všichni otrávené a zkaženou náladu, tak z to nebude nic moc.Vím, že naše šestka byla asi nejhorší, ale zase se k nám se holky chodily pobavit a zvednout si náladu! A to se snad taky cení! Třeba ty dveře .... vím, že jsem za to mohla poprvé já, ale neudělala jsem to naschvál!

A nebo to vaření, to bylo taky hezký, jak jsme jedli převařené špagety nebo neudělané kuře! Ale nejvíc se mi líbilo jak se dělala ta gulášová polévka! Jak se skoro všichni do akce zapojili! Fakt to bylo super, jak to pak probíhalo..... Byli jsme jedna velká rodinka!

A také se mi velmi líbilo, jak jsme byli v Poniklé! Jak jsme si tam mohli udělat vánoční ozdoby - hvězdičky. Udělala jsem si rovnou dvě. Jednu jsem dala mamince a druhou jsem dala babičce. A moc se jim to líbilo! Ale taky ta cesta ...Ta byla příšerná. Furt kopeček nahoru a zase dolu! Bolely mně nožičky ještě druhý den! Ale bylo to super!!

A ta středa, ani nemluvím! Ta byla taky suprová! Prostě výtvarný den! Mně se to strašně moc líbilo. To byl takovej den odpočinku!!! A pak jak jsme to mohli ukázat všem, co jsme vlastně dělali celý den. Ale pak mě to mrzelo, že vlastně jsem se s tím dělala celý den, a pak to zmoklo a bylo to všechno rozmazané! Fakt jsem si s tím dala zaležet!

Tak jdu už na čtvrtek ... Tak ve čtvrtek jsme měli jít na túru, ale já jsem nemohla jít kvůli vyrážce!! Vyšli jsme, ale začalo tak strašně pršet, že jsme se museli vrátit!!

Ale fakt to bylo suprové!!!! Opravdu se mi to tak líbilo, že na to nikdy nezapomenu!! Tak a už jsem na pátku. To jsme se už balili domů, mně se teda vůbec nechtělo. Ale to ještě není všechno, to jsme šli na vlak a zabloudili jsme!! :-) A pak už hurá domů!!!!!!!!

Bylo to super s váma všema!! Chci to zopakovat!!

Jako pedagogický dozor zde byl samozřejmě náš třídní, pan učitel Tomáš Horák a slečna učitelka Lucie Čepelková. Musím se přiznat, nejdříve jsem z toho všeho měla ohromný strach, ale časem se mé obavy právem vytratily. První den byly mé pocity smíšené. Každý si stěžoval na ubytování, ale já, Anča a Magda jsme měli pokoj úplně nejluxusnější. Večer se vařilo, což byla taky legrace, vidět Marušku jak si smaží vafle a potom na ně maže marmeládu apod. Ale stejně to vše bylo ještě takové nejisté. Každý s každým se znal, jen tak, aby se neřeklo, takže komunikace byla svým způsobem spíše minimální. Další den už se komunikace a vztahy mezi jednotlivci zlepšily.

Úterý se mi z celého toho týdne líbilo nejvíce. Byli jsme se podívat a zároveň dost projít do Poniklé, kde jsme navštívili muzeum zemědělských strojů a výrobnu vánočních ozdob. Ve výrobně ozdob to bylo úžasné, moc se mi líbilo, jak nás milá paní provedla po celé firmě. Hlavně když jsme byli v lakýrně. Velmi pronikavý zápach se mi vrýval do nosu a já ho chtě nechtě musela dýchat. Ale aspoň jsem si uvědomila, že se mám dobře učit, abych nemusela taky pracovat s barvami, abych si nenechávala dobrovolně rozleptávat sliznice. Jak říkala paní průvodkyně: „Zaměstnanci chodí domů celí vysmátí a ještě k tomu dostanou zaplaceno." Což je docela lákavé, ale já raději zůstanu u sedění v lavici a poslouchání poučného výkladu od učitele. Dále se mi líbily třpytky, kterými se posypávaly jednotlivé ozdoby. I holkám se líbily, a to bylo očividně dost vidět, ty si s nimi docela dost vyhrály. Po skončení házení třpytek na tělo jsme pokračovaly do místnosti, kde jsme si všichni sedly. Paní nám každému dala drátek a různobarevné kuličky a začali jsme podle jejích pokynů vytvářet hodnotu. Po " těžce " vykonané práci jsme se pochválili za to, jakou jsme vytvořili každý krásnou hvězdičku na stromeček, i když podle holek spíše náušnici do ucha. Po dokončení jsme se všichni rozloučili a pokračovali jsme do muzea zemědělských strojů. Musím se přiznat, že muzeum mě moc nenadchlo, ale něco zajímavého mi utkvělo v hlavě. Po prohlídkách jsme se bohužel, nebo snad bohudík, vydali zpět na cestu do chaty. Velikánské kopce jsme naštěstí zdolali raz dva.

Ani jsem se nenaděla a bylo středa ráno. To paní učitelka a pan učitel odjížděli zpět do školy do Hořic, kde myslím, že měli zkoušet maturanty, kteří v květnu neuspěli. A tak nás přes den hlídaly jiné paní učitelky, které se s námi snažily nacvičit scénky na večerní akci. Byla to sranda, krásně oddychový den. Vyráběly jsme si z prostěradel všelijaké úbory a na večer. Navečer jsme se s učitelkami rozloučili a nacvičené scénky jsme předváděli panu učiteli a paní učitelce. Po skončení jsme všichni šli do hajan.

Čtvrtek ráno nás čekala velká túra, kde jsme se měli zastavit i u pramene Labe, kde jsem mimochodem měla mít referát. Ale tam jsme nedošli, protože lilo jako z konve. Užili jsme si půl hodiny chůze v dešti, ale nakonec se rozhodlo, že to nemá cenu, že bychom akorát byli všichni nemocní, a tak jsme to obrátili zpět na chatu. Celí promáčení jsme zpáteční cestu zdolali úspěšně, i když s nervy. Na chatě byla vyhrazená místnost na sušení mokrého oblečení, která byla mimochodem úplně plná. Zbytek dne jsme vyplňovali nějaké poučné papíry a vyprávěli jsme si zážitky a referáty. Bohužel jsem už ve 21:00 musela opustit chatu, kvůli páteční návštěvě u lékaře. A tak jsem se bohužel nezúčastnila dalšího večerního plánu, což mě docela dost mrzí. Protože za ty čtyři dny se naše třída dost spřátelila. Samozřejmě, že kolektiv sice není stoprocentní, ale to přece není nikdy, obzvlášť, když jsme ve třídě samé holky. A tak moje putování po horách skončilo. Doma v teplé a pohodlné postýlce a o večerní akci jsem si nechala aspoň zdát.