Lyžařský kurz 1.B, 5.A
Západ slunce
Týden zábavy, sportu a skvělých lidí. Týden, za který se stihlo stát mnoho věcí, zážitků a nezapomenutelných chvil. Z mých největších zážitků bych se s Vámi ráda podělila o tři největší, z těch mnoha co se staly.
Ráda vzpomínám na to, jak jsme jednoho večera vyrazili na večerní lyžování na sjezdovku Javor. Na večerním lyžování jsem byla poprvé v životě a byla jsem opravdu nadšená. Lyžování nemělo chybu. Bylo to volné, příjemné a zábavné. Cítila jsem, že mě lyžování čím dál tím víc baví a dokonce se i zlepšuji.
Nezapomenutelným a zároveň strašlivým zážitkem pro mě byla jízda sedačkovou lanovkou na černou sjezdovku. Měla jsem z toho strach. Bála jsem se, že vypadnu, nestihnu vystoupit, nebo že se to s námi celé utrhne. Poté, co jsem úspěšně vyjela nahoru, mi spadl kámen ze srdce a polil mě příjemný pocit. Stála jsem nahoře a čekal mě už jen úžasný sjezd dolů.
Ze začátku tragicky vypadající byl výlet na Černou horu. Podsmekávaly se mi běžky a chvílemi jsem měla pocit, že se mi uprostřed kopce rozjedou nohy, upadnu a už se nikdy nezvednu. Závěr byl ale jiný. Vyšplhala jsem až nahoru a vychutnala si krásně studenou točenou malinovku. Zpátky do chaty byl nádherný, ale opravdu nádherný, západ slunce. Nikdy jsem nic tak krásného neviděla. Na chvíli jsem se zastavila, shlížela dolů a sledovala mraky, jak se nesou po obloze, dívala se, kde je asi ta chata, kde jsme předchozí den seděli a dávali si něco dobrého. Jsem moc ráda, že jsem něco takového mohla zažít.
Vlastně úplně celý lyžařský výcvik byl nezapomenutelný. Stihlo se toho stát opravdu dost. Strašná spousta chvil, zážitků, diskusí…Při posledním večeru jsem cítila úzkost. Došlo mi, že je konec toho bezstarostného zábavného života s lidmi, na který jsem si za ten týden tak zvykla, že mi přišlo, jako bych je v den odjezdu viděla naposledy. Uvědomovala jsem si, že je zítra uvidím, ale jakoby to zítra, mělo přijít nejméně za sto let.
Havrdová 1.B
...Vyprávění Petra Tázlara
