Lyžařský kurz 4.A

Dne 9. 1. 2010 jsem se zúčastnil lyžařského kurzu V Penzionu Klára na Benecku. Bohužel, někteří méně odolní z naší třídy zůstali zbaběle doma.

Cestu autobusem jsem strávil s naším třídním hlodavcem Bobrem. Abychom přečkali úmornou cestu levným dopravním prostředkem, museli jsme se uchýlit k hraní prvotřídních her na mobilu - Guitar Hero 3 nebo Bulánci. Když jsme dorazili na místo, nečekala nás cesta růžovým sadem, nýbrž ledovatka s kopce s plným nákladem báglů. Stále jsem byl doprovázen mým starým metalovým přítelem ohlodávajícím stromy. Když jsme se dostali k penzionu, museli jsme ještě dostat batohy do patra a teprve potom se ubytovat. Naštěstí jsme dostali nejlepší zdejší pokoj s palandou, koupelnou a nemanželskou postelí manželských rozměrů. Ubytovali jsme se za neustálého zvuku mého rádia. Zbytek odpoledne jsme odpočívali a večer jsme vyrazili na večerní lyžování.

Tam Bobr založil svoji sbírku nadávajících, nespokojených lidí. Jako první mu vynadal vlekař, který mu vynadal za bobrův závod se sněžnou rolbou. Od té doby jsme mu to začaly počítat.

Večerka byla stanovena na 22:00 místního času a budíček nebyl, ale snídaně byla dohodnuta na osmou. Ráno jsme si pořídili třídenní permanentky a vyrazili jsme na lyže. Jak jsme všichni předpokládali, utržil Bobr další exemplář do sbírky, což byl nervózní učitel nějaké školy. Odpoledne přišla skoro všemi obávaná katastrofa jménem běžky. Sice jsme vyrazili jenom kousek od chaty, ale i tak jsme byli velice rozhořčeni a někteří dokonce sabotovali i výzbroj. Tím myslím Ondrovu provizorní hůlku z klády nalezené v místním hvozdu. Na chatu jsme dorazili brzy a hned jsme zapnuli rádio s naším oblíbeným devadesátiskladbovým CD Black Sabbath.

Večer jsme šli opět na lyže, ten večer měl být mým osudným. Poprvé a naposled jsem se totiž na svahu rozštípal. Čirou náhodou to byl opět Bobr, kdo mě sejmul. Takže jsem byl třetí člověk v jeho proslulé sbírce. Na chatě jsem začal poprvé hrát poker a opět jsme poslouchali Sabbaty. Úterý začalo jako každý jiný den, ráno snídaně, potom ranní lyžování a potom dobrý oběd. Odpoledne jsme šli opět na běžky, tentokrát sabotoval Dominik, se svým prasklým vázáním na běžkách. Já jsem byl neprávem přiřazen k silnější skupině, což byl velký omyl, kterého jsem bohužel litoval jen já. Vyrazili jsme opět na místní běžkařské okruhy. Pan Palouš nás slabší články peletonu rozhodně nešetřil, jen co jsme dohnali přední skupinu, která na nás čekala, jelo se zase dál. Bobr si připsal další úlovek, kterým byl helmut na běžkách, kterému vjel do stopy. Všichni jsme se vyčerpaní vrátili do našeho pokoje. Opět Black Sabbath.

Další den byl odpočinkový, což jsme všichni uvítali. Ráno jsme šli jenom na sjezdovky a večer též na svah. Celé odpoledne jsme hráli poker a poslouchali rádio. Na další den jsme se všichni moc těšili, byl totiž naplánován celodenní výlet na nechvalně známých prknech zvaných běžky. Čekalo nás několik úmorných kopců a celý den nekonečného běžkování. Cílem naší cesty byla Vrbatova bouda, která byla velice špatně umístěna na vrcholku nějakého kopce. Tento vrchol jsem zdolal se zraněním handicapovanou Kačenou, která neustále nadávala na své koleno. Na chatu jsme dorazili velice pozdě a vyčerpáni. Večeře přišla vhod, i když popravdě nebyla zrovna nejchutnější.

Další den byl zcela oddechový až na dobrovolné dopolední běžkování. Na odpoledne byl naplánován slalom na sjezdovkách, ale ten padl kvůli špatně domluvenému místu na svahu. Tak jsme šli nakonec jenom na večerní lyžování. Poslední svojí jízdou jsem předjel pana Palouše, čímž jsem zakončil můj lyžák. Další den se už jen jelo domů. V autobuse jsme s Bobrem poslouchali Black Sabbath. Když jsme přijeli ke škole, tak jsme vytahali věci z autobusu, přivítali se s rodiči a jeli jsme domů. Letošní lyžák jsem si velice užil a už se těším na další.