Cyklovýlet Pecka - 1.A

Pedagogický dozor: Mgr. Magda Hamanová, Mgr. Martin Orct

Na konci roku jsme vyrazili na druhý - tentokrát třídenní - cyklovýlet. První den jsme projeli Miletínem, Chroustovem a vyšlapali si to až na vrch Zvičina. Po náležitém občerstvení na Raisově chatě jsme pokračovali přes Brusnici až do kempu Pecka. Druhý den jsme zařadili další vrchařskou prémii na Byšičky a ze sedla jsme si prohlédli Lázně Bělohrad. Navštívili jsme sopku v Hřídelci a přes Novou Paku pokračovali dál. Silnice nám už nestačila, a tak jsme se pro zpestření vydali terénem přes Sýkornici až na Pecku. Malé překvapení ve formě stezky odvahy během poslední noci v kempu připravila pro své mladší spolužáky třída 2.B. Díky patří všem zúčastněným. Poslední třetí den bylo v plánu biologické projektové dopoledne na Kalu a návrat domů.

A co na to primáni?? Přečtěte si sami.

V pondělí jsme se shromáždili na dvoře a odtud jsme jeli na Pecku. Vzali jsme to zkratkou přes Zvičinu. Bylo to sice do kopce a o moc delší, ale to bylo vedlejší. Potom jsme sjeli dolů, kde byla naneštěstí jen jedna menší havárie. Pak jsme dojeli na Pecku, kde jsme se ubytovali ve srubech a chatkách. Druhý den jsme jeli dlouhou cestu. Byla to katastrofa, protože bylo hodně velké teplo. Vždy jsme jeli několik kilometrů do kopce a pak zase dolů. Když jsme se vrátili zpět na Pecku, tak jsme se koupali, skákali na obrovské trampolíně, hráli tenis, vybíjenou a stavěli model hradu Pecka z písku. Poté jsme si opékali buřty a slavili Danovy narozeniny. Když jsme šli spát, poslouchali jsme Boba a Bobka. Asi v jednu hodinu ráno se na nás učitelé spikli a po jednom nás posílali na stezku odvahy. Ráno jsme si sbalili a odjeli jsme na Kal, kde na nás čekala paní učitelka Trkalová na čtyřkolce. Dala nám různé úkoly a když jsme je úspěšně splnili, odjeli jsme zpět do naší školy.

Na Pecku jsme jeli přes Zvičinu. Dominik stačil píchnout zadní kolo a dotlačit ho nahoru na kopec. Neměl lepení ani duši, ale my jsme mu to půjčili. Jeli jsme z kopce a nejvyšší rychlost byla 59 km/hod. Předjeli nás 2 cyklisti, kteří museli jet alespoň o 20 km/hod rychleji. My jsme jen slyšeli, jak šustí gumy o silnici. Denisa se pod kopcem vybourala. Asi se dívala na ty cyklisty. Když jsme dojeli do kempu, vybrali jsme si chatku a vybalili věci. Večer jsme k večeři chtěli špagety, ale došly. Museli jsme si dát kuře, ale to nebylo dopečené. Další den jsme jeli do Nové Paky přes Byšičky a Lázně Bělohrad. Objevili jsme kráter pozůstalé sopky a cestou našli dvě „kešky". Ve středu jsme jeli domů. Žádnou oklikou jsme naštěstí nejeli, ale dělali jsme na Kalu biologický projekt. Martinu Václavíkovi spadl papír do vody, ale dopadlo to dobře. Papír jsme vylovili a usušili. Dojeli jsme na školní dvůr, vzali jsme si batohy a jeli domů.

Horor na kole

Výlet na Pecku nás čekal

a přitom nás velmi lekal.

Měli jsme na sobě trapné vestičky,

abychom nevyjeli z cestičky.

Cesta na Pecku dlouhá byla,

až jsem se z toho skoro přizabila.

V jednu hodinu jsme v kempu vybalovali

a naše nové pokoje okukovali.

K večeři již hladoví jsme šli

a poté rychle zklamaně odešli.

Co na to říci? Prostě děs!

Ale co snídaně? To byl běs!

Navečer zábavné míčové hry byly

a sekundáni nás málem přizabili.

Druhý den jsme do Nové Paky jeli

a pěkný okruh si udělali.

Večer jsme táborák měli

a v noci stezku odvahy prožili.

Další den jsme domů jeli,

na Kalu se zastavili.

Domů jsme dojeli v pořádku

a můžeme zase od začátku.

V pondělí na dvoře pípali jsme jak kuře.

Zavazadla naložili a šťastně vyrazili.

Vyjeli jsme za sebou na Zvičinu vysokou.

A pak zase rychle dolů, na chatičku plnou kůlů.

Po večeři hurá za zábavou,

užívali jsme si se sekundou.

Nešťastně jsme prohráli,

ale pěkně jsme si zahráli.

A pak hezky vesele,

skočili jsme do postele.

Hezky jsme se probudili, nahamat se pospíchali.

Na kola jsme nasedli a brzy jsme odjeli.

Pak jsme jeli z kopce,nebrzdily brzdy Věrce!

Sabča se lekla a do kopřiv si klekla.

Následovala sopka,byla to velká kupka.

Všichni jsme se těšili do chatek, bude večeře, hurá nazpátek.

Klidně jsme spali, ničeho se nebáli.

Přišla paní učitelka, vzbudila nás natotata.

Vytáhla nás z postele, usmála se vesele.

Na stezce na nás řvali, my jsme si hrůzou vlasy rvali.

Těšili jsme se na konec stezky, zalézt do chatiček hezky.

Středa už byla,

vytáhli jsme zase kola.

Těšili se na rodinu,

že budeme zase v klidu.

Sešli jsme se na dvoře,

v osm hodin ráno,

máme na další dny

pěkně vystaráno.

Jeli jsme přes Potoky rovnou na Zvičinu,

tam jsme se pak zastavili, dali si zmrzlinu.

Když jsme jeli ze Zvičiny, nevybrali zatáčku,

odřeli si kolena, rozbili si klapačku.

Dojeli jsme na Pecku, vybalili věci,

pak jsem měli večeři, potom blbý kecy.

Ráno brzký budíček probudil nás bagříček.

Pak jsme měli snídani, jedli jsme jak havrani.

Dostali jsme balíčky a hurá na Byšičky!!

Z Byšiček přes Bělohrad, vjeli jsme do Paky,

do LIDLU jsme vtrhli, všechno jim tam snědli.

Dojeli jsme do kempu, táboráček měli,

Danečkovi popřáli, buřty opejkali.

V noci nás poslali na stezku odvahy,

abychom se báli, do trenek načůrali.

Ráno jedem domů naneštěstí přes Kal,

tam na nás čekalmladej Fanda Trkal!

Po dlouhém mučení

na biologickém projektu,

jedeme do Hořic

ke známému objektu.