Beseda se spisovatelkou Terezou Boučkovou

Hledáme v zeměpisu to obrovské množství studentů, kteří tu před několika týdny napjatě čekali na Michala Viewegha. Nejsou tu. Celou tuto obrovskou místnost zaplňuje pouze zvědavost 5. A, jedné slečny z 1. B a pana Štěpánka. Panovalo tu neútulno, a tak jsme se přesunuli do jedné ze slunných tříd, do níž dorazily ještě tři paní profesorky. A to bylo vše. Kde byli všichni ostatní? Světu panuje komerce, jinak si ten nával na Vieweghovi neumím vysvětlit.

Vstoupila ona, Tereza Boučková, milá paní s knihou v ruce. Než se pustila do čtení ze své knihy Rok kohouta, stručně popsala svůj nelehký život v minulém režimu. Za názory svého otce spisovatele Pavla Kohouta zaplatila tím, že se jí nemohl splnit její sen o herečce, který si alespoň občas plnila v bytovém divadle Vlasty Chramostové. A pak se pustila do vyprávění jejího životního příběhu - o životě s dvěma adoptovanými romskými chlapci. Její vlastní příběh, který je promítnutý ve jmenované knize, rozdělí svět na dvě půlky. Jedna se postaví za adoptované chlapce, kteří rozkrádali rodině dům a přivedli je do velmi těžkých životních situací a ta druhá se zastane spisovatelky a jejího muže, kteří do výchovy těchto dvou a později i jednoho vlastního syna investovali mnoho. Problém byl nejspíš v rozdílných mentalitách, které se v rodině sešly. Nyní žijí oba chlapci na ulici a podle slov spisovatelky jsou spokojeni, jelikož se na ulici zabydleli krok po kroku sami, ze své vlastní vůle.

Vy, co jste nad tímto čtením mávli rukou, jste prohloupili, jelikož tato paní a její životní zkušenosti byly opravdu zajímavé.