Exkurze 3.A

Osm hodin a nic. Kde jsou? Čekám na smluvené 1. zastávce, abych se připojila ke své třídě. A ejhle! Už je slyším. (Nutno podotknout, že mnohem dříve, než je vidím). Už dorazili. Chvíli zde strávíme poslechem vyprávění o smírčích křížích, poté vyrážíme dál.

Další zastávka. Polovina z nás si úspěšně sedla do mraveniště, takže co chvíli se ozývá vyjeknutí a následuje výskok a úprk před těmi „ krvežíznivými bestiemi". Nicméně i tuto zastávku přežíváme dá se říci ve zdraví.

Pokračujeme dále, ještě máme několik zastávek a s nimi debatu o šindelích a doškách. Pomalu se blížíme k cíli. Nejprve se fotíme na lvech poblíž Chlumu, odkud se vracíme zpět (i přes protesty některých, kteří chtěli zůstat do příštího roku) a dorážíme na Chlum. Jaké nemilé překvapení. Hospoda je zavřená, to všem mírně zmrazí úsměv, ale ne nadlouho. Místo nanuků se šplháme na rozhlednu. Po neúspěšném pokusu, jestli se taková věž dá rozkývat, se vracíme zpět. Plánované muzeum je taktéž zavřené. Posíleni vlastní svačinou se vracíme k domovu. Úspěšně a bez úrazu přijíždíme do Hořic. Tak jsme to zvládli, myslím, že se nám ten den vydařil.

P.S. Cestou jsme si připomínali podrobnosti z průběhu válečných dějů roku 1866.

Bylo slunečné ráno jako stvořené pro školní výlet. Když se celá třída poskládala do vlaku, vyjeli jsme. Dva přestupy. Celá cesta proběhla dobře. V Praze měníme vlak za „žížalu" (dle slov našeho pana učitele) a po té nastupujeme do tramvaje a „nasáčkovaní" jeden na druhého vyrážíme ke stanici ZOO. K mému údivu tuto cestu přežíváme bez úrazů. V ZOO jsme zakoupili vstupenky, chvíli se dohadovali o tom, kdo má na vstupence hezčí obrázek, a už můžeme vstoupit do světa zvířat. Již dříve jsme dostali pracovní listy, takže podle obsahu se rozdělujeme a vyrážíme na lov informací. Zprvu se zdá, že počasí bude přímo ideální, jenže čím víc si ho vychvalujeme, tím víc se zatahuje. Chvíli se rozplýváme nad žirafími mláďátky, pak postupujeme dál. Jenže to už nás dostihuje bouřka se vším všudy. Řítíme se po ZOO ve snaze najít alespoň nějaké přístřeší. Snaha je spíše marná, přesto se už notně promočené dostáváme konečně dosucha.

Když se počasí umoudří, zhlédneme ještě pár expozic se zvířaty a již všichni pohromadě míříme do zámku v Tróji. Tam chvíli pod vedením pana Štěpánka zkoumáme barokní prvky stavby a sochy. Po důkladném průzkumu míříme do bludiště. Kupodivu skoro všichni uposlechli zákaz zkracovat si cestu skrz keře a dorazili správnou cestou do středu bludiště. Odtamtud se zase všichni motáme zpět. Některým ale chybí pávi, tak nahrazují jejich křik vlastními hlasy. Když si najdeme cestu ven, fotíme se u kašny. Díky silným poryvům větru se focení stává akčnější. Po několika společných snímcích se ubíráme k tramvajové zastávce. K vlakovému nádraží cesta ubíhá naprosto hladce. Jenže České dráhy nám další cestu mírně zkomplikovaly. Díky zpoždění jednoho vlaku nám ujel další, takže jsme na chlumeckém nádraží „ztvrdli". Když jsme se konečně dostali alespoň do Ostroměře, musel si každý návrat domů vybojovat sám. Naštěstí se to všem úspěšně povedlo.