Studijní výukový zájezd Severní Wales s výukou

Pro tento školní rok jsme opět připravili pro naše studenty studijně-poznávací zájezd do Velké Británie, tentokrát jsme zvolili severní Wales. CK Školní zájezdy přizpůsobila svoji nabídku zájezdu našim požadavkům a my mohli vyrazit do krásného přímořského letoviska Colwyn Bay. Naši studenti se ubytovali v rodinách, strávili tři dopoledne ve škole, kde probíhala výuka anglického jazyka, a odpolední hodiny byly vyhrazeny výletům po okolí.

Na cestě do Walesu jsme pro zpestření naplánovali ještě 2 zastávky. První v Paříži - hlavním městě Francie - a druhou v Chesteru - hlavním městě anglického hrabství Cheshire, které je situováno poblíž hranice s Walesem . Paříž oplývá množstvím památek z dob keltských až po současnost. Prohlédli jsme si několik nejvýznamnějších a zároveň nejznámějších. Od slavné katedrály Notre Dame jsme se vydali k pařížské radnici, navštívili jsme most Alexandra III., Invalidovnu, Louvre, Martovo pole, Vítězný oblouk a jiné. Nemohla samozřejmě chybět ani návštěva pařížské dominanty - 320,75 m vysoké Eiffelovy věže. Jednohlasně jsme se shodli na vstupence na nejvyšší vyhlídkovou plošinu ve výšce 275m a byli jsme ohromeni úžasným výhledem. Naše putování jsme zakončili příjemnou projížďkou lodí po Seině. Také anglický Chester nás okouzlil. Patří mezi nejlépe zachovalá města ve Velké Británii. Hlavní třídy lemují hrázděné domy (Chester Rows) a další tudorovské a viktoriánské budovy.

Během našeho pobytu v Colwyn Bay jsme s naším žlutým autobusem procestovali stovky kilometrů krásnou welšskou přírodou a viděli mnoho turisticky zajímavých míst. Prošli jsme si vesnici ve stylu italské renesance Portmeirion, navštívili jsme Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch - vesničku s nejdelším názvem na světě a prohlédli si hrad Caernarfon, místo korunovace prince Charlese princem waleským. Na severozápadním pobřeží Walesu jsme zavítali na ostrov Anglesey, do přístavu Holyhead a prohlédli si malebný ostrůvek South Stack s 28m vysokým historickým majákem. Avšak marně jsme se snažili pořídit fotografie zajímavých mořských ptáků papuchalků, kteří mají v této lokalitě své kolonie.

I milovníci anglické kapely The Beatles si přišli na své. Naše další kroky vedly do Liverpoolu - třetího největšího města Anglie, kolébky The Beatles, proslaveného také sportovním fotbalovým stadionem a proslulou dostihovou dráhou Grand National Steeplechase. V Beatles Story jsme se vydali po stopách komerčně nejúspěšnější a kritiky nejuznávanější kapely v historii populární hudby a navštívili jsme Cavern Club, Penny Lane či Strawberry Fields.

Na závěr nesměla chybět prohlídka pamětihodností britské metropole - Londýna. Dopoledne jsme zavítali do středověkého muzea hrůzy a hororů London Dungeon. Tato turistická atrakce na Tooley Street připomíná různé historické události způsobem blízkým mladé generaci. Některé z více než 40 instalací zachycují například Velký požár Londýna, Jacka Rozparovače , Soudný den, mučírnu či královnu Bloody Mary. Odpolední procházka nás zavedla k sídlu britského parlamentu The Houses of Parliament, rezidenci královny Alžběty II. Buckingham Palace a k Westminsterskému opatství Westminster Abbey. Na Trafalgarském náměstí jsme si prohlédli Národní galerii a sochu admirála Nelsona, na Covent Garden jsme shlédli představení místních kejklířů a na Regent´s Street jsme zavítali do obrovské pětipatrové hračkárny The Hamley´s. Prošli jsme St. James´s Park, Green Park, ocitli jsme se na rohu Hyde Parku a nevynechali ani Soho a Čínskou čtvrť. Část cesty jsme si zkrátili a zpříjemnili i jízdou londýnským metrem (Tube).

Celý výlet jsme si báječně užili, spoustu toho zažili a těšíme se opět za dva roky při dalším putování Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska.

I přesto, že jsem byl ve Spojeném Království již potřetí, stále nemůžu říct, že jsem spokojen s tím, co už jsem viděl... Vždy, když přijedu, tak si říkám jó to bylo fajn, to jsem toho zase viděl, ale pokaždé, když se tam vrátím, tak žasnu nad tím, co nového zde zase "vyrostlo" a čeho jsem si předtím ani nevšiml. Opět jsme jeli s cestovní kanceláří Školní zájezdy a opět mne nezklamaly... I přesto, že jsme měli jako vždy málo času, tak jsme prošli většinu plánovaných věcí... Doufám, že za dva roky pojedu znovu a opět pojedu s paní učitelkou Magdou Hamanovou a Ivanou Chalupovou, kterým bych chtěl poděkovat nejenom za to, že nás bezpečně dovezly tam a zase zpátky, ale i za to, že nám naplánovaly perfektní zájezd, který proběhl bezchybně...

ovšem pokusím se to shrnout, jak nejlépe to půjde. Tak tedy, náš týden začal svěže. Brzy ráno jsme dorazili do Paříže, nadšení a plní energie. Fotili jsme o sto šest a užívali si půvab a majestátnost kvetoucího města, po celodenním šmajdání jsme však byli nakonec tolik znavení, že jsme bez problémů usli v našich postýlkách na F jedničce. Druhého dne nás čekala dlouhá cesta do severního Walesu. Zastávka v Chesteru nás však opět osvěžila a dala nám možnost vidět překrásné městečko plné hrázděných domů a roztomilých obchůdků, kolem nichž se vinou starobylé hradby. K večeru, po nemilé zkušenosti s velšskými dětmi, si nás konečně rozebraly naše hostitelské rodiny. Nejprve jsme měli trochu strach, manželé, u nichž jsme bydleli, však byli velice příjemní, a ačkoli nás jejich dcera tak trochu ignorovala, moc se nám u nich líbilo. Příštích několik dní proběhlo v duchu cestování po Walesu, ovšem náš poslední den byl teprve onou třešničkou na dortu, navštívili jsme totiž Londýn. Myslela jsem, že nic úchvatnějšího než Paříž již nespatřím, ovšem Londýn na mě zapůsobil silným dojmem. Hned po raní návštěvě domu hrůzy nás čekal tradiční pochod po památkách a známých místech, ovšem myslím, že nás všechny mile potěšil dostatek času, který jsme dostali na naše nákupy. Na konci toho všeho, po noční cestě trajektem a úmorné cestě autobusem, jsem však byla přece jen ráda, že už jsem zpátky doma.

už jen protože jsem ve tady nikdy nebyl a angličtinu se učím už sedm let. Sobotní odjezd proběhl v duchu dobré nálady, v Praze jsme nabrali paní průvodkyni, která nám pak dala zabrat a to v průběhu celého zájezdu. Po příjemně strávené noci v těsném a na můj vkus až příliš vytopeném autobuse. Ráno jsme se vylodili u břehu Sény a vydali se na prohlídku krás Paříže. Musím poznamenat, že pohled z 3. patra Eiffelovy věže byl dech vyrážející. Přenocování v motelu F1 bylo osvěžující zvláště po ujití asi světelného roku po pařížských ulicích. Po zpestření odjezdu tím, že náš pokoj zaspal, jsme vyjeli směr Eurotunel (nic nudnějšího jsem nezažil, možná až na výklad paní průvodkyně). Prohlídka vysoce zajímavého římského tábořiště včetně Amfiteátru v Chesteru jsme vyrazili směr Colwyn Bay. Po příjezdu jsem měl menší rozhovor s místním „problémákem", byla to velmi konstruktivní (pro něj spíše destruktivní) debata mezi gentlemany. Zbytek večera probíhal ve víru seznamování a zabydlování v rodinách.

Další den jsme se probudili do víru vjemů z vyučování v angličtině s člověkem, který neumí česky ani pozdravit, ale bylo to velmi poučné a vtipné. Po obědě jsme vyrazili za BŘIDLICÍ… mno chtěl jsem říct krásami Walesu, viděli jsme naprosto nudnou a nezajímavou soukromou vesnici v italském(!) stylu, hrad Cearnefon (se spoustou BŘIDLICE uvnitř), kde je korunován první syn/dcera královské rodiny na titul Prince of Wales a Holyhead se spoustou břidlice, racků a papuchálků. Poté přišla třešnička dne - krátká návštěva Llanfairpwllgwyngyllgogery chwyrndrobwllllantysiliogogogoch (vesnice s nejdelším názvem na světě a v celém vesmíru nejspíš i kosmíru).

Pátý den našeho zájezdu jsme jeli do Liverpoolu podívat se na Beatles muzeum (Pak i na ulici, kde vyrůstali, to však nestojí za řeč: NIC TAM NENÍ!). Netušili jsme ovšem jakou krutou terapii nám v autobuse připraví paní průvodkyně. Např.: Jonny Lenny, Paul McCountry, písnička Image (parodie na Imagine). V pátek jsme jeli do Londýna na obvyklý sightseeing. Ale i tak to bylo velmi záživné, jen škoda že jsme neviděli Big Ben, holt dovnitř St. Steven´s tower nás asi nepustí. Cesta zpět přes kanál byla vedena už ne pod, ale na vodě, musím říct, že trajekt je záživnější než tunel. Po další neúnosné noci v autobuse jsme se konečně okolo páté hodiny odpolední dostali domů! Všem to můžu doporučit a sám doufám, že si to za dva roky zopakuji.

že mi bude zima, že budu mít hlad, že nikomu nebudu rozumět a že strávím pár dní v příšerné rodině. Wales mě okouzlil, hned první setkání s místními obyvateli bylo vskutku přívětivé a v okamžiku jsme všichni uvěřili naší paní průvodkyni, jak jsou walešané milí lidé (vyvázli jsme pouze s poplivanými okny autobusu) Přežila jsem. A nejen to, v teple s plným žaludkem jsme si povídaly s milým Chrisem a Judith někdy do jedenácti v útulném domě v trochu odstrčené vesničce, kde byla pohoda a klid. Největší radost jsem měla z Chrisovy sbírky vinylových desek (The Rolling Stones, Led Zeppelin, Iron Maiden, Pink Floyd,…), bylo mi dovoleno si něco pustit, tak jsem sáhla po desce Back in Black od AD/DC a byla jsem v sedmém nebi.

Trochu jiná káva oproti londýnské rodince, co si libovala v růžové a tanečních discárnách. Nebyly jsme ušetřeny pohledům na růžové žehlicí prkno, růžový set-top box, růžové rádio a růžové květiny, spala jsem na růžovém prostěradle se srdíčky, růžovém polštáři s kanýry a pod peřinou s Medvídkem Pú (Verča měla povlečení Barbie), vše stvořené jen pro ty nejsladší sny. První co bylo, když jsme přišli domů, Shirley nám ukázala své fotky na facebooku, zapnula rádio (po neúspěšném pokusu zapnout televizi) a začala si tancovat, až poté nám šla připálit pizzu a povléct naše Barbie království o dvou metrech čtverečných. Byla to pouhá jedna noc a ostatně každému se líbí něco jiného a také jsme mohly skončit mnohem mnohem hůř.

Prohlídka Londýna byla trochu netradiční. Z povzdálí jsme se podívali na Tower Bridge, prošli kolem Big Benu a Wesminster Abbey, zato jsme strávili půl dne v London Dungeon (muzeum o nejhrůznější historii Londýna), poseděli jsme si v parku, zastavili jsme se v hračkářství, byli nakupovat v Primarku a prošli se Soho a čínskou čtvrtí. Zajímavé a krásné.