Slohy psané bohy

Ivo Kmet

Jmenuji se Ivo kmet. Už pět let obývám tak ± 6m2. Každou minutu mohu z okna pozorovat tu krásu šedé betonové zdi, každý kamínek na úzkém pruhu trávy už dostal své jméno. Jsem tu sám, tak mohu v lidu přemýšlet o tom, co jsem udělal.

Všichni se mě ptají, to jsi ji opravdu zabil? Ano, přiznávám, neumím lhát. Udělal jsem to v afektu. Ty růžové šaty, které si chtěla vzít na návštěvu k mým rodičům, jsem už nemohl dále snášet. Růžová mi zatemnila mozek. Najednou jsme stáli na mostě, ona se naklonila přes zábradlí…bylo to tak lehké ji shodit. Proč jsem byl takový sobec? Proč mi záleželo na maličkostech? Proč si vzala růžovou? Vždy jsem nosil černo-modrou kombinaci, černé kvádro, modrou košili. Věděla to, přesto si vzala sytě růžové šaty, které se ke mně vůbec nehodily. Věděla, že moje módní firma je zásadně proti „barbinkovské" růžové. Co by si lidé pomysleli, kdyby potkali mladého, ambiciózního ředitele s osobou v růžové? To bych se rovnou mohl zajít podívat k bezdomovcům. Moje sportovní postava by se změnila ve tvarově neurčitou. Krátké, světlé vlasy by pod nánosem špíny ostudou zčernaly. Modrýma očima bych jen sotva rozeznal kde mi končí nehet…

Takže když o tom tak přemýšlím, ještě že jsem ji shodil. Sice tu budu trčet dalších pár let za vraždu, ale lepší moderní pruhovanou kombinaci než růžovou.