Slohy psané bohy

Tak a tohle byl Quido Doušek, veselý chlapec, vzpomíná paní učitelka při listování svým albem-svým životem. Kouká na fotografii, kde na ni mává vysoký, štíhlý chlapec s brýlemi, zpoza kterých svítí pomněnkové oči, nad nimiž se tyčí blonďaté vlasy jako hřebíky.

Šibalským úsměvem připomíná svou mazanost a umění odpovědět na každou otázku. Jeho neuvěřitelná pohotovost odpovědět dokázala dostat do úzkých i ji, otřelou profesorku matematiky. Podnikavost byla jeho výhradní doménou. Udělal z ničeho něco. Dívky ho za to milovaly. Byl to takový Mirek Dušín. Nikdy nepil, nekouřil a nesouložil. Avšak tento prototyp kladného hrdiny mu dlouho nevydržel. V 8. třídě přišel den, kdy si opilý po aktu zapálil svoji první cigaretu. Z Mirka Dušína se nenadále stal hotový Pažout.

Při této vzpomínce profesorce ukápla slza. Už to není ten Quido, jaké znala, už je to pro ni cizí muž, s cizí ženou, v cizím pokoji.