Slohy psané bohy

Účinek třetího šálku ranní kávy, jenž měl pomoci překonat obtížný den, byl spíše symbolický, a tak aniž by vnímal chuť posilňujícího moku, se naposledy napil. Zavřel za sebou dveře a již s pohledem vypovídajícím o jisté nespokojenosti kráčel do světa byznysu. Měl rád svět byznysu i pro onu sumu, kterou na konci každého měsíce obdržel, ale hlavní důvod byl, že místo businessmana, bylo místo hodné závisti. Johnovi dělalo radost, když lidi kolem měli důvod k závisti. Měl rád, když lidé o něm mluvili, jako o osobě, jenž si může pískat.

Při cestě do práce si všiml, že lidé jenž dříve nosili semišový, černý, vkusný klobouk značky Head, mají nyní na hlavách o něco méně elegantní, ale i přesto pěkný klobouk. Nejraději by zastavil a zakoupil si v prvním obchodě stejný, méně elegantní klobouk, ale nezbýval mu čas. Jel totiž koupit nový televizor. Ne že by onen starý nefungoval, prostě jen už nenaplňoval představy majitele. S pocitem, že se o něco více přiblížil blahu své duše, odcházel z obchodu s elektronikou, když tu potkal svého starého přítele. Přítel považoval za důležité Johnovi povědět o jeho manželce pečící ty nejlepší koláčky. Dokonce tvrdil, že díky nim byl povýšen. A Johny si najednou přál vyměnit svou milující manželku za onu pečící.

Když přijel domů, měl již na hlavě nový klobouk, který vybíral dobrých dvacet minut. Teď čekal, že mu žena klobouk pochválí a on jí pak poví o koláčcích, které by se měla naučit péct. Žena mu klobouk pochválila a naučila se péct ty nejlepší koláčky. Toho dne usínal Johny bezmála šťasten, ale ráno hodilo na všechno jiné světlo. Koláčky mohly být lepší a co ten klobouk? Jak si mohl zakoupit tak ošklivý klobouk.

Tu se jeho nespokojenost rozrůstala, každý den se mu nezdálo něco. Někdy to byla klec na andulky, jindy mzda, která se mu za poslední rok vůbec nezvýšila. Ale Johny šel tvrdě za tím, co chtěl a jak tak hledal a hledal něco, co by ho udělalo šťastným, úplně zapomněl na všechno, co už měl. Zapomněl na svou ženu a děti, na svůj post businessmana i na nejlepší koláčky. Na všechno dočista zapomněl a najednou z něj byl osamělý stařec, který i na sklonku života hledá a stále nenachází.

Celý život obětoval hledání a teprve až když umíral ve svém velkém domě s velkou zahradou obklopen diplomy, oceněními, drahým nábytkem a služebnictvem, teprve tehdy pocítil, že nikdy za celý svůj život nebyl šťastnější než právě teď. Věděl totiž, že už nebude nikdy nic muset hledat.