Slohy psané bohy

Už zase! Zase! Zase mám vlas v polévce. Teda aspoň doufám, že je to vlas. Víte, mně by to ani tak moc nevadilo, kdyby to bylo jednou, dvakrát, ale když už je to asi podvacáté, tak to už vážně nejde!

Chodím do jídelny a platím za chlupy v jídle, tak si říkám, jestli by kuchařky místo slušivých čepiček, silně připomínajících ty mažoretské, neměly nosit něco, co by zakrývalo všechny jejich vlasy (nevím, kolik jim jich ještě zbylo, když je mám všechny v jídle)?

No, tak dobře, když si kuchařka nevšimne ztraceného vlasu, tak to bych ještě pochopila, ale že si nevšimne ztraceného zubu!!! Tak to už je na mě moc! Vážně! Plaval mi opět v polévce, nějaké slepičí, už se nepamatuju. Schválně jsem se potom zaměřila na chrup našich kuchařek. Nezaznamenala jsem žádnou změnu, asi už byli bezzubé předtím.

Další věc je sůl. Ta přesolená jídla, to je síla. Asi už jim nefungují chuťové pohárky, Ani bych se nedivila, jestli jedí to svoje jídlo, potom by zdegeneroval každý. Pak se jim vlastně ani nemůžu divit, že ztrácejí zuby a ani o tom neví. Nehledají, nenachází, nacházím je já.