Slohy psané bohy

Omlouvám se, že ruším, ale… Tak toto je její oblíbená věta. Mrzí mě, že tu nemám popisovat její vlastnosti, protože tato osoba jich vlastní opravdu širokou škálu. Ano, někdo si o ní myslí, že je „trhlá", ale znám i takové, kteří říkají, že se to k ní hodí a že aspoň není nudná. Mám však popisovat zevnějšek. To, jak vypadá. Ale jak to udělat zajímavě? Pamatuji si akorát ještě někdy z primy, že se má psát rozmanitě a ne pouze v každé větě použít sloveso MÁ a dále vypsat, co tedy vlastní. Tak tedy: Na této osobě nemůžete přehlédnout její obrovské brýle a la moucha CE CE. Dále také se za ní táhne její dlouhý, hnědý cop (tedy vlastně netáhne, většinou ho nosí v drdolu…) a ještě nikdy jsem ji snad neviděla s rozpuštěnými vlasy. Často se na jejím obličeji skví obrovský úsměv (všimněte si užití neotřelých sloves…) div jí protéza nevypadne. To bylo myšleno pouze obrazně. Ona asi není zas tak stará. A asi nemá protézu. Ale mohlo vám to napovědět, že nejmladší už asi taky nebude. Tak pokračuji dál. Její styl oblékání mi tedy není zrovna blízký, ale kritizovat ji nebudu. Každý má svůj styl, ať už nosí, co chce (opět jsem si všimla svého častého použití sloves MÁ a JE!!). Podle oblečení byste ji nejspíš v mém popisu nepoznali. Jak už jsem řekla, nejpovšimnutelnější se zdají její vlastnosti, temperament. Vím, že tento sloh byl docela krátký a že vám toho moc neřekl. Ale i přes to, že nám pan Štěpánek stále vtloukal do hlavy, že musíme postupovat systematicky- od hlavy k patě, pak oblečení atd., stejně si myslím, že i kdybych napsala že: MÁ bambulatý nos, menší uši, oči do tvaru švestkové pecky, že vám to mnoho neřekne. Buď jste tedy poznali, anebo ne, tu osobu, co k nám třeba minulý týden přesně v tuto dobu vtrhla do třídy, řekla: „Omlouvám se, že ruším, ale…" Vysypala sádru na zem a s čokoládovým kornoutkem v ruce si opět odkráčela. Myslím, že teď už je vám to snad všem jasné!